Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Já se tak mám

Úterý v 11:33 | Nartaya |  Nartayino klimbání


A fakt, že jo! To ranní vstávání je "vopruz", co si budeme lhát, ale pak…

Jakmile odvedu oba své poklady do institucí, aby si je systém během výuky přežvýkal a po obědě vyplivl zpět do mé náruče, mám prostor pro sebe. Někdy je tento drahocenný čas proklátý nějakou povinností, třeba tím, že musím koupit něco k žrádlu (jak přízemní), ale většinou se snažím, ze zásady leností prožraného jedince, tento čas věnovat tomu, co miluji.

Návraty
Někdy žádoucí, někdy nežádoucí, někdy náhodné, jindy cílené. Nádherné i k vzteku.

Běžím si pro brýle, neb mi utíká oko - a to nepíši o další rozpletené vestičce s milovanými houskami ve vzoru.

Cítím hovno, no a co. Mám vyzkoušeno, že hovno ze steliva neuteče, počká. Nehodlám se jím teď, ve svém drahocenném čase, jenom mém, zaobírat.

Nakupené nádobí v kuchyni. Neuteče. Pokud se na něj nevrhnu, bude tam i zítra a klidně i pozítří, protože já mám svůj drahocenný čas, jen můj a pro mne.

Na šňůrách přesychá prádlo. Ať se větrá a je rádo, že je venku na vzduchu. Však o víkendu, až nebudu mít ten svůj drahocenný čas, jej sundám, vyžehlím a pověsím další, které bude rovněž přesychat, vlhnout a pořád dokola. Ono se to nekálí.

Svůj drahocenný čas věnuji s láskou a nadšením tomu, co miluji. Díky tomu, že dcerky pozřel systém, jsem se mohla vrátit k milované karmalogii a hltám ji zase jako bych ji právě začala studovat. Miluji čísla a ačkoli v těch svých nemám ani selský rozum a počítat musím na prstech - zmije my zničily moji jedinou super kalkulačku, která už si neporadí ani se sčítáním jednoduchých čísel, i tak jsem nadšená.

Každé ráno před šestou hodinou, když se šouravým krokem přesouvám k záchodu, kde pak vypustím mocný proud tmavé moči, si slibuji, že jakmile osiřím, zalezu si zpátky do postele a budu svůj drahocenný čas trávit spánkem - to je další činnost, kterou miluji. Jenže jakmile vkročím do prázdného bytu, který prování kočičí hovno, zdobí hora nádobí a světlu stíní na šňůrách visící prádlo, jsem plná energie a vrhám se do studia. Pravda, povzbudit se musím dvěma kafi, jinak bych doslova chcípla. Já vím proč, proč nemám na nic energii, proč jsem pořád unavená a nic mi nedochází, a beru to tak, protože jsem taková. A i přes to, že tu energii postrádám, jsem na můj vkus aktivní až dost.

Studuji a při tom pletu, navíc srkám to druhé kafe. Počítám na prstech datumy, očka, a minuty. Chápete? Datumy, která rozebíráme v hodinách, očka na jehlicích a minuty, které mi zbývají, než ztratím ten svůj vyhrazený drahocenný čas… a to mi ještě běží vzpomínky na zajímavé sny - zdají se mi denně, emoční… a pak také mnou škube chuť psát vám o tom, jak nádherně se mám. Jak si to užívám, jak je to prima. Když mne zrovna nedrží ve svých spárech obava.

V mém čase mne provází čísla a karty. Hodně často mi "padá" karta Nezávislá, kterou znázorňuje bohyně Bast. Kočičí bohyně, jak je mi blízká.

Jakmile uplyne můj drahocenný čas, už se nezastavím. Včera to bylo ze školy rovnou na hřiště, z hřiště na výtvarku, z výtvarky na hřiště a vraceli jsme se domů za tmy. Dnes nás čeká logopedie, zítra dramaťák a další třídní schůzka, tentokrát ve školce. A člověk lítá, obědvá pikantní tyčky k pivu bez piva. A doma není vaříno a nic. Protože si chci užít svůj drahocenný čas, na úkor toho, co by správná hospodyňka a především matka měla mít ošéfované. Avšak já to měla vždycky jinak - možná dar a možná pro zlost, nezbývá než se s tím smířit a co lze trochu pozměnit, tak poupravit… bez křeče a nervů - nějak bylo, nějak bude. Hlavně klid…

… a umět si vychutnat ten možná poslední shůry darovaný drahocenný čas…


Mějte se nádherně.
 

Další články


Kam dál

Reklama