Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Koníčky

20. března 2018 v 11:17 | Nartaya |  Nartayino klimbání


Máte koníčky? A máte jich hodně? Zrovna jsem si uvědomila, jak jsem šťastný člověk, protože já jich hodně mám. Minule jsem psala, jak se vždycky do něčeho pustím a překážky a tak... Minulý příspěvek. Dneska, venku svítí sluníčko, se na to podívám z jiného úhlu.

Mám spoustu zájmů, koníčků. Baví mě věci zkoušet, hodně mne baví ruční práce. Umím plést, umím háčkovat, jeden čas jsem motala korálky a spousta z nich ještě čeká na svoji příležitost, která jistojistě přijde. I kdybych se měla naučit oplétat velikonoční vajíčka (Janinko?). Ráda si maluju, ráda si kreslím - to sice moc neumím, ale dělám to ráda. Pak se taky ráda dozvídám informace. A neplatí to pouze o studiu Karmalogie, kde budu věčný začátečník, ale nadšený, či astrologie, jejíž záhady nebudu nikdy schopna rozluštit a pochopit, ale nadšeně dál budu číst knížky a dělat si nekonečné poznámky (to známe, viď, Martínko). Ráda fotím - poslední dobou sice není moc co, ale jakmile vyrazíme na výlet, už fotím jednu louži třeba stokrát - a stokrát jinak! Mám ráda tarotové karty, ráda si o nich čtu, ráda si je prohlížím. A já vůbec ráda čtu - tolik rozličných žánrů - až na ženské romány, to si raději přečtu román dívčí, naivní a nejraději od české autorky či autora. Jinak mám raději spisovatele než spisovatelky - drsnější humor, výrazy. Z autorek mne zase baví Ivanka Devátá, když se chci zasmát, Virginia Woolf, když chci být v depresi, Božena Němcová, když se toužím vrátit do historie... Nezůstala jsem ale jenom u těchto tří spisovatelek, ty jsem si jenom tak rychle vybavila.

A představte si, že mám někdy období, kdy ráda myju nádobí. On ten Hanbalánek tuší správně, že mě to uklízení prostě baví - NEBAVÍ!

Šíleně ráda kritizuju, ráda píšu, ráda hraju hry. No jo no. Hry - to je kapitola sama pro sebe. Nedávno jsme začali hrát s Hanbalánkem hru na smartphonu, který nemáme na volání, ten je jenom na hry. Hru hrajeme společně a on je takový můj zaměstnanec, protože dělá "špinavou" práci, a já jenom rozhoduji o tom, co se bude budovat, kam se dají peníze, kdo se bude zlepšovat a tak.

Kdysi jsem taky vyšívala a bavilo mne to. Křížkovým stehem, tím nejsnazším.

Mívám období, kdy se ráda hrabu historií naší rodiny. Jakmile se objeví nová data, zase zkoumám, zase lovím, hledám - a nejsem v tom dobrá. Ale nevadí, to zapálení za to stojí.

Ráda chodím na procházky do přírody, což mi poslední dobou moc chybí - ten klid, ticho, klid... Miluju své děti, ale taková procházka s pejskem, kdy on si volně běhá a já si volně rozjímám, fotím, sleduju přírodu, poslouchám zvuky ptáčků, zurčení lesního potůčku, kdy mne do lýtek kopou lesní skřítci...
Takové procházky jsem prožívala s Falkem, naším dalmatinem, i Spottíkem. Pejskové měli své zájmy a já si mohla prozpěvovat, povídat sama pro sebe, sledovat ptáky, stromy, jen tak se zastavit a sledovat vodní hladinu na rybníku, či utíkající vodu v potoku. Rybky, hmyzáci, ptáci... Ticho, to nádherné prosluněné ticho - vál chladný větřík a pohazoval mi vlasy. Bylo nádherně, nádherně, nádherně. Tak ráda na to vzpomínám - a tak šíleně moc mi to chybí. Jenže dnes, dnes už bych nemohla tou přírodou jít tak volně a bezstarostně, neb v místech, kterými jsem se tak ráda procházela, jsou ohradníky a za nimi se pasou krávy, býci... Nebo koně. Mám ta zvířata ráda, ale rozpínavost jejich majitelů berou svobodu ostatním lidem. Neřeknu sem tam ohradník, ale všude? Jakákoli louka obehnaná elektrikou a za ní kusy dobytka? Takže nyní je člověk odkázán pomalu jenom na asfaltky a svojí milovanou přírodou neprochází, ale s těžkým srdcem ji míjí.

No nic. Je prima mít tolik zájmů - a z nich pramenících vzpomínek. Člověk má z čeho vybírat. Ono to pro praktický život nic neznamená, ale pro to vnitřní blaho je to čupr.


Tak vám přeji krásný den a hřejivé slunce nejen na zahrádce či za oknem, ale také v duši (copak asi dělá pan Zákopčaník, že?)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milunka Milunka | 20. března 2018 v 12:54 | Reagovat

Sluníčko vykouklo a hned je veselejší pohled na svět. A dokonce hřeje. Zázrak. :-)

2 Danka Danka | E-mail | 20. března 2018 v 13:25 | Reagovat

Leničko,dnes ta jarní rovnodenost tě nějak rozněžnila.Já taky ráda něco dělám,ale jsem jak závodní auto.Rychlá,ale nevydržím.Krásný den celé tvé krásné rodince. :-D

3 Bevíčková Bevíčková | E-mail | Web | 20. března 2018 v 14:13 | Reagovat

Je to přesně tak, praktického celkem nic, ale to blaho v duši, když něco dokončím, to je k nezaplacení. Mám to úplně stejně, mé zájmy zuří jako vichřice, pouštím se do všeho, ale vlastně neumím a často nedokončím nic. A to jsem ještě objevila pinterest. ;-)

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 20:21 | Reagovat

Překvapivě mám koníčky jen tři - psaní blogu, tvoření a genealogii. A občas si zahraju na Playstationu :-D.

Jan Zákopčaník je teď leteckým meteorologem :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama