Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Bezmoc

23. dubna 2018 v 9:49 | Nartaya |  Nartayino klimbání
Co přivádí tě k slzám, matko?

Ta bezmoc, holčičko.

Proč cítíš se bezmocná, matko?

Jsem na to sama, holčičko. Strach, obavy, nejistota, bezmoc.

Máš přece nás, své anděly.

O to mám strach větší, holčičko. A bezmoc sžíravější.

Čeho se tak bojíš, matko?

Že lidé ztratili pokoru a úctu. Že neváží si sebe samých, že klidně jako sebe obětují svoji vlast i své děti. A nejhůř s pocitem hrdinství a humanity. S pocitem, že jsou víc, že v sobě mají více dobra, citu a lásky, protože jdou vstříc jasné smrti. S pocitem, že jejich pravda je ta jediná správná a ti, kteří ji odmítají, vlastně ani nemají právo v této humanitní době žít. Nechápou, že jsou manipulováni pro jistou věc vedenou shora - nevede ji bůh, ta Vyšší moc, vedou ji podvraťáci, kteří tahají za nitky svojí imaginární mocí, silou krytou neexistujícím bohatstvím. Čím větší hlupák, tím vyvolenější se cítí být. Žijeme ve zvrácené době, holčičko, kdy má vyšší cenu život parazita, než život vlastní. Kdy lidé pro jakési pomatené dobro obětují všechno, za co v potu tváře a kolikrát za to i prolévali krev, bojovali jejich předci, jejich (pra)dědečkové umírali ve válkách, aby zachránili DOMOV. Vše, co těžko získávali, na co těžko vydělávala, majetek, který obdělávali, hýčkali, vážili si ho, to všechno jsou dnešní potomci ochotni vyhodit pro pocit, že jsou lepšími lidmi. Jsou ochotni ztratit svůj domov, ale co hůř, jsou ochotni domov zaplevelit i těm, kteří si jej váží, milují ho a je jim nade vše. Protože pokud ztratíš domov, holčičko, pak ztratíš kořeny, ztratíš všechno. Pak už budeš jenom vláčena všude jako nezvaný host - někde trpěný, častěji však odehnaný... DOMOV je to, odkud vylétáš a kam se vracíš. DOMOV je láska a pocit bezpečí. DOMOV je matka a její objetí. DOMOV je klidný spánek. DOMOV je místo, kde nemusíš se bát projevit city, pocity, kde můžeš plakat i ze srdce se smát. DOMOV je tvá podstata. Tvým DOMOVEM by měla být tvá VLAST, kde ses narodila, kde jsi vyrůstala, kde ti bylo krásně, kde ses cítila bezpečně.

A o tento DOMOV tě chtějí ti "lepší", kteří v životě nedokázali vůbec nic, připravit pro špínu, která je schopná tvůj DOMOV srovnat se zemí, sežrat ho do mrtě, vyrvat všechny kořeny, vzít jeho krásu, kouzlo a SÍLU... Bojím se, holčičko, že mezi námi, co tento domov užívají, je jen málo těch, kteří si uvědomují jeho sílu a jeho potřebu. Klidně jej rozprodají nebo i jen tak dají, pro ten vlastní dobrý pocit, že mají v sobě více lásky a jsou tím povýšeni z člověka na nadčlověka... A vůbec nechápou, že jejich hloupá naivita drolí jejich vlastní domov.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. dubna 2018 v 18:38 | Reagovat

Pořád věřím babiččiným slovům, že když šlo hodně do tuhého, národ se semkl. Zatím to tak doposud bylo...

2 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 18:40 | Reagovat

Ach, to mě tak mrzí, že jsem ti připsala tak hloupý komentář na fb, byť nevědomky, ono je to zatím takové vážné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama