Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Loňské písky

12. dubna 2018 v 10:12 | Nartaya |  Hanbalánkování


Lidská mysl je kouzelná. Klouže si z tématu do tématu, tak hladce, tak sladce. A právě proto, že je má mysl tak roztěkaná, píše se mi těžko, ale možná i něco poskládám, co bude dávat smysl.

Před pár minutami jsem se vrátila z pošty, odkud jsem si přinesla balíček. On ten obsah není vůbec pro mě, ale vlastně je. Jakmile jsem se převlékla do domácího, udělala jsem si ranní kafe a běžela psát. O tom balíčku a vůbec.

V balíčku jsou botičky pro Ronju, které jí objednala Milunka. Jelikož Ronja s Outěžkou mají ještě půlnoc, s rozbalením počkám na jejich přítomnost.

Před pár lety, to jsem vozila ještě Outěžku v kočárku a terorizovala Milunku pobytem v Protivíně, jsem si vykračovala na procházku přírodou s jednou známou. Probíraly jsme všechno možné, až jsme se dostaly k tématu starší a mladší ségra. Známá byla ta mladší. Stěžovala si, že tím, že měla starší sestru, tak veškeré oblečení dědila po ní a tudíž si nemohla vytvořit vlastní styl. Docela mne to zarazilo. Já takovou situaci neznala, protože po starším bráchovi jsem nic nedědila a to, co jsem po něm nosila, bylo jenom to, co se mi líbilo. Nezapomenu na tričko s kočkou nebo tygrem. Já měla culíkatou holčičku se švihadlem a on měl kočkovitou šelmu. Když jsem z culíkaté vyrostla, ani nevím, kam zmizela, bylo to parádní tričko, z východního Německa. Když vyrostl brácha z kočky, chňapla jsem po ní... a kočka taky zmizela... Pak jsem bráchovi ukradla kožené prstové rukavice, zimní, na boby a tak. No a to ostatní se pro holku moc nehodilo, ty rukavice tedy taky ne, ale byly parádní, a tak jsme každý měl svůj vlastní šatník.

Já si sama snad nikdy nic nekoupila. Až jednou, první bílou krásnou podprsenku - z té jsem bohužel už taky vyrostla, nikoli velikostí prsou, ale obvodem hrudníku. Čert aby to spral!

No, když se vrátím do svého dětství, tehdy ani žádné extra trendy v oblečení nebyly. Byli jsme rádi, když jsme skočili do tepláků s vytlačenými koleny na obou stranách a nějaká móda nám byla volná, stejně jako guma zmíněných tepláků, které jsme vytahovali pomalu až ke krku.

A i přes to, že nebyl nijaký výběr v oděvech, děti byly pestré, usměvavé, veselé a správně ušmudlané. Já měla výhodu v tom, že moje babička byla švadlena, takže jsem mívala krásné košile, sukně a jednou, na ten nezapomenu, jsem dostala králičí nákrčník, takový límeček. Ten mi vyrobila babička.

Jéje, to mi připomíná, jak Milunka vydělávala kůži! Smradu všude jako v koželužně, ale kožka nikde. Doufám, že byla, když už tedy muselo umřít zvíře a nejspíš jsme ho taky sežrali, z králíka a ne z kočky. Mám takový pocit, že byla černá, ale to už mi může splývat s kožichem našeho čokoláďáka.


Nevím proč, ale vybavuje se mi, že jsme tehdy byli na nějakém pohřbu a já měla na sobě kabátek, ten králičí límeček a černé kozačky. Možná jsem jako holka chodila víc šik než dneska!

Dnes je v oblečení velký výběr. Naše holky mají rozmanitých triček, mikin, legín a dokonce i obrázkových ponožek spousty. Myslím, že by se z jejich skříně oblékl celý dětský domov a ještě by si mohly tety odnést něco domů pro své vlastní ratolesti. Těch barev! Těch tvarů! Toho špinavého prádla v koši! I stylové spoďáry! Vždyť spoďáry mých dětí jsou víc šik než moje bombarďáky! Jenže já už místo na erotiku myslím na pohodlí. Na to, abych si ze zadnice permanentně vytahovala šňůry nemám kdy. To si radši navlíknu pořádný kus látky, který mi přikryje část zad a podepře padající prsa.

Pomaličku se zase stočím k těm botkám. Ronja dostala od Milunky nádherné kožené botičky. Dvoje. Jedny zavazovací a druhé střevíčky. Obojí v barvě transformace, fialové. Ona vůbec Ronja fialovou miluje. Jak Outěžka dávala přednost černé, rudé, Ronja okamžitě sahá po odstínech fialové.

Jenže i když Ronja je vůbec střízlík, nožky jí rostou, a tak botičky moc neunosila. Když jsem jí rvala nožičky do těch zavazovacích, měla jsem chuť vzít zalamovací nůž a tu odříznout prstíček, tamhle seříznout patičku... Nakonec jsem to vzdala, se slzou v oku krásné botičky odložila a vzala střevíčky ve stejné velikosti a v naději, že tam bych mohla nožičky nacpat. Nacpaly jsme je tam! Ronja nadšeně běhala ve střevíčkách po bytě a radovala se z nich, jako by je viděla poprvé. Pak jsem ji v nich vzala pro Outěžku do školky a pak rovnou na nákup pro nové bačkůrky pro Outěžku. Zřejmě se děvenky dohodly, že najednou ze všeho vyrostou. Outěžka si dva dny před tím stěžovala, že školkové bačkůrky ji tlačí. Ano, bylo pravda, že když si je navlékla na nožky, byly těsné, ale snažila jsem se to nevidět a doufala, že tak tlačit přestanou. Nepřestaly a my (Martínko, všímej si! Vlaštovka.) se musely vydat do CCC koupit nové. Upřímně, v CCC botičky pro Ronju vůbec a pro Outěžku tak bačkůrky. Botky tam mají krásné, stylové, ale přijde mi, že ne tak kvalitní. Ačkoli, kupujeme tam střevíčky pro Outěžku, osvědčený druh ve všech velikostech.

No a během toho nakupování a cestování Ronjiny nožky trochu natekly a nezbylo mi nic jiného, než ji nosit.

Takže jsem opět zaslzela, když jsem střevíčky ukládala do skříně a našla jsem Ronje botičky po Outěžce. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na slova mé známé, jak musela všechno nosit po starší ségře.

Jenže tyhle botičky jsou rovněž fialové, Ronju uchvátily. Než v nich vyrazila ven, vysypala jsem z nich "loňské" písky, které zůstaly po Outěžce a botky mohou dál sloužit.

Při tom štrachání v krabici s botkami jsem objevila Outěžčiny "kecáry" Angry birds. Ty jsou z CCC a ty si vybrala. Loni jí byly velké, vypadalo to, jako by si obula kajaky. Jenže letos už jsou jí AKORÁT, takže jí je obouvám já za doprovodu funění, naběhlé žíly na čele a propocených koláčů pod pažemi. Stejně namáhavé je i zouvání. Říkám tomu "Popelka naruby". Nebojte, Outěžka jenom sedí, veškeré úsilí jde z mé strany a ona se jenom pošklebuje.

Když už jsem zmínila své černé kozačky, na zip, vzpomínám si na parádní pantoflíčky. Byly na vyšším podpatku, byly riflové, byly nádherné. Jenže kazové? Bohužel nevydržely dlouho, Milunka je nesla reklamovat do socialistické obuvi, kde pracovala velice arogantní soudružka prodavačka. Mé kouzelné riflové pantoflíčky na podpatku zmizely nenávratně v reklamační mašinérii a již je po nich veta. Ale v mých vzpomínkách zůstaly, protože byly kouzelné.

Myslíte si, že i naše děti si budou pamatovat nějaké botky tak dlouho? Já si myslím, že ne. Dnes, bohužel, je takový přebytek všeho, že přes to množství není možné si jednu věc zamilovat. Na jednu stranu je to dobře, ale na druhou stranu to nutí člověka přemýšlet, proč je takový zbytečný nadbytek věcí, které vlastně ani nikdo neupotřebuje a stane se z nich odpad - jenže, kam s ním? (Pane Nerudo...)


Mějte krásný den.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milunka Milunka | 12. dubna 2018 v 11:11 | Reagovat

Tak ať Ronje botičky slouží a jsem ráda, že z nich má radost.
K těm tvým pantoflíčkům.Při reklamaci mi bylo sděleno, že to nejsou boty na nošení venku a tím byla reklamace vyřízena. Nebylo odvolání. I když to byly normální venkovní pantofle. No jo, no. :-(

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. dubna 2018 v 13:05 | Reagovat

Přeju tvým dcerkám barevné věci. Ale jako staromilec trpím, když vidím, jak opravdu se plýtvá bez potřeby. Není mi ani příjemné, když jdu něco kupovat a je bohatý výběr. Už se těžko rozhoduju a velmi často odejdu bez nákupu. Přesto mladí chodí do obchodu a berou věci bez rozmyslu, nešetří, neuvažují. Je dost peněz a hodně reklamy ;-)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 12. dubna 2018 v 16:09 | Reagovat

Matýsek je mladší a tak nosí věci po Míšovi. Ale je jich jen málo, nevěděli jsme, že budeme mít druhé dítko a tak jsme oblečení pouštěli bratrancům, od nichž už se logicky nevracelo :-D.
Míšovi je jedno, co se děje s jeho oblečením, když vyroste, ale Matěj mě nepřestává překvapovat. K oblečení a botám má vztah, boty musím potají dávat k popelnici, protože jinak mě nutí dát je do sklepa do krabice (prý pro jeho děti :-D) nebo se ujišťuje, že ty jeho botky přijdou do dobrých rukou :-). Teď bojujeme o kšiltovku s Mickey Mousem, která mu je malá :D.

4 Bev Bev | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 6:53 | Reagovat

Moje holky měly taky oblíbené bervy, Anička zelenou a růžovou a Madlenka fialovou a černou. Vlastně jim to zůstalo do dnes.
Vždycky jsem na ně nakupovala jak na různě velká dvojčata, aby se nehádaly, všechno musely mít podobné, odlišné jenom tou barvou. Ale už je to přešlo a obzvlášť Anička dneska nesnese mít podobné oblečení se mnou nebo Madlou. Ani si už netroufám jí něco na sebe kupovat, většinou se netrefím do jejího vytříbeného vkusu. Madla je  v tomhle víc přístupná a ani jí nevadí, že máme stejný bílý světřík s černými srdíčky. :-) Botky jsou kapitola sama pro sebe, kupovaly jsme každý rok nové kozačky i  botasky a někdy i dvakrát. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama