Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

O zázraku

23. dubna 2018 v 16:32 | Nartaya |  Nartayino klimbání
Zaliju si kávu - ale ne jen vodou, přidám cukr a rozředím mlékem. Tak to mám ráda, i když jsem si hodně vyhrožovala, že takhle to dál nejde, že to musím omezit, ale... ano, jsem závislá a neumím se své závislosti zříci. A tímto děkuji bohu a svému osudu, že jsem se dosud nestala závislou na čemkoli horším.

Mám moc ráda, kromě bílého kafe, ezoteriku. Tarotové karty, kdy mne fascinují obrázky. Astrologii, kdy ráda čtu o vlivech planet a znameních. Karmalogii, kdy ke mně promlouvají čísla. Je toho pořád ještě víc. Astrální bytosti, věřím v entity a duchy a věřím v NĚCO. Miluju proud vody, víření vzduchu (nepíšu o uragánech, proboha), mám ráda hlínu, zem, půdu, květiny, stromy, do ohně se dokážu dívat hodně dlouho. Živly, stejně jako v životě, tak v astrologii a vlastně všem funguje, prolínají se a stojí proti sobě - vše v souladu, souznění, lásce. Je důležité myslet pozitivně, ačkoli doba je krutá a hodně často mám pocit, že bezmocí buď puknu, umřu nebo něco vyvedu. Bezmoc je rakovina, užírá, sžírá, frustruje.

Zrovna před několika týdny jsem zase vylovila své amulety. Mám jich více a každý má jinou moc. Ale vzájemně se úžasně doplňují. Taky je pravda, že dva stříbrné mám stále schované, protože zčernaly a já se stále nedostala k jejich vyčištění. Tak nosím takové, které nečernají. A kameny, něžné, ženské kameny.

Když si vezmu amulety do dlaně, nádherně brní. Toto brnění cítím, když se dotknu určitých stromů - tam dokonce cítím proudy pod kůrou! Můj milovaný buk se mnou tak komunikuje a já se k němu a do jeho kruhu ráda vracím. Jednou jsem vzala do ruky vltavín a to byla síla. Byla jsem zřejmě na jeho energii naladěna a bylo to zajímavé.

Takže teď mám takové to ezoterické období. Každou chvilku jsem si přála, aby mi andělé nebo jakékoli pozitivní bytosti dali nějaké znamení, že je mám kolem sebe. No, je jasné, že aby mně něco došlo, museli by mi dá palicí po hlavě, což se neslučuje s jejich založením, a tak jsem jenom tak slepě čuměla a čekala.

Nakonec jsem si uvědomila, že anděly hledat nemusím, vždyť je mám doma. Dva v podobně holčiček a dva, pěkně vykutálené, v podobě koček. Tihle andělé jsou asi školitelé, protože se denně něco naučím. Třeba o tom, že to není v dětech, ale ve mně. No, většinou nám okolí nastavuje zrcadlo a kolikrát se do něj ale špatně kouká. Nu což.

A ještě zpátky.

Před nějakou dobou jsem ztratila prstýnek. Vůbec jsem si nepamatovala, kde mi sklouzl z prstu, ale že ho nemám jsem si uvědomila v momentě, kdy mi prstýnek na druhé ruce klouzal během žehlení dolů z prstu. Nasadila jsem jej zpátky a automaticky šla rovnat ten druhý, když tu! Nebyl tam! Byla jsem z toho docela rozhozená, protože já většinou věci neztrácím. Dávám si na ně pozor, snažím se je mít pořád pod dohledem.

Jelikož jsem právě žehlila a nosila komínky vyžehleného prádla do skříní, napadlo mne, že mi sklouzl při vyndávání ruky, na které bylo prádlo. Prstýnek mi stejně jako ten druhý byl volný. Tak nějak jsem se podívala po místech, kde jsem se ten den pohybovala. Ten den jsem nebyla venku, takže jsem doufala, že prstýnek vězí někde v bytě. V ručníkách, tričkách, pračce, ve dřezu. Kdekoli v bytě. Kdybych ho ztratila den před tím, toho bych si snad všimla. V to jsem opravdu doufala.

Než jsem usnula, tak jsem žádala pomocníčky, aby mi poslaly sen, kde se prstýnek nachází. Pomocníčkové na mě udělali dlouhý nos a mě se zdály určitě nějaké ptákoviny.

Pomalu jsem se s prstýnkem rozloučila. Buď se někde objeví nebo jsem ho holt musela nenávratně ztratit. Co nadělám?

Čas běžel a já na prstýnek nezapomněla, jen už jsem přestala doufat. Ten druhý, uložený ve skříni ve změti gumiček do vlasů, sponek a všeho možného jiného harampádí, jsem vždy jen pohladila pohledem s tím, že když nemám ten ztracený, nebudu nosit ani ten, co mi zbyl.

Dnes jsme se s holkami vydaly na logopedii. Outěžka poctivě cvičí písmenko "čé" a dělá fakt pokroky. Jediné, co nám fakt NEJDE, jsou poslechy. Ale paní doktorka mne dnes uklidnila, že se to rozlišování ještě stále vyvíjí, tak to dozraje. Takže budeme dál cvičit i to, co Outěžku tak mate. Nerozliší "čé", "eš" a "žet". Zkouším ji jak já, tak Hanbalánek, aby měla více zdrojů, ale nejde to. Pak už máte pocit, že si dělá srandu, ale nedělá. Takže výslovnost "čé" se čím dál častěji daří. Outěžka, co by ambiciózní holčička, má z pokroku radost a o to větší chuť cvičit.

Zatímco Outěžka byla v ordinaci a cvičila s paní doktorkou, já se snažila v kabelce najít bonbon. Měla jsem tam špalíček lipa, tak jsem snědla dva obdélníčky a zbytek rychle rozkousala Ronja. Jenže se pořád dožadovala další sladkosti, ale já žádnou už neměla. A tak jsem zalovila v kabelce a byly tam méně i více posmrkané kapesníky, byla tam peněženka, byl tam mobil, klíče. Lovila jsem už jen tak z povinnosti, aby mi věřila, že tam nic není a najednou... "Co to je?" Původně jsem myslela, že je to Outěžčin prstýnek, který jsem tam kdysi strčila. Jaké bylo mé překvapení, když jsem vytáhla svůj ztracený, nádherný, zlatý prstýnek s růžovým kamínkem!

A vůbec nechápu, kde se tam prstýnek vzal. Ale věřím, že to mi dali ti andělé znamení, abych už konečně věřila, že jsou kolem nás a s námi.

Tak vám, andílkové, děkuji. Stal se zázrak a mne to nesmírně těší. Jsem nejvíc nejvíc bohatá.


Přeji vám všem krásný den a spoustu takových zázraků, které ve vás probudí úsměv a hezký pocit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | 23. dubna 2018 v 16:42 | Reagovat

Přeju ti radost z nalezeného prstýnku. Prstýnek pro nás není věc, ale pocit, radost, ozdoba a - zázrak, že si tě znovu našel!
Já jsem takto ztratila jemné hodinky a našla jsem je v zemině pod dýní rok nato. Šly, asi chtěly dojít zpátky ke mně. Ta radost! Buď ráda, že jste chtěly mlsat. Pomocníčkové měli důvod, jak ti prstýnek vrátit na packu. Teď už na ní máš oba prstýnky, že? ;-)

2 Milunka Milunka | 23. dubna 2018 v 16:57 | Reagovat

Zázraky existují a andělé jistě taky. :-)

3 Danka Danka | E-mail | 23. dubna 2018 v 18:08 | Reagovat

Já jsem se dopracovala k tomu,že s nima i mluvím.Zažila jsem ducha v domě-neškodil,ale byl.To je tak zvláštní pocit. O_O

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. dubna 2018 v 18:36 | Reagovat

To mi připomíná, jak jsem hledala hematitový přívěšek, co mi spadl o v pátek v práci z krku, když jsem si přetrhla šňůrku. Slyšela jsem, jak se odrazil od pogumované podlahy, ale nenašla jsem ho (jako na potvoru zrovna vypadla elektřina, takže jsem ho hledala v kanclu baterkou :-D). Ani když to pak fungovalo, vysmýčily jsme s holkama celou kancelář a nic. Včera jsem ho našla ve vnitřní kapse mikiny, nechápu, jak se mohl odrazit od podlahy zrovna tam...

5 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 18:26 | Reagovat

Díky, andílku, povedlo se, hezký pocit mám právě teď po přečtení tvého článku. Milé. Outěžce držím palce, ono se to poddá, holky na logopedii nechodily, ale já si pamatuju dodnes, jak jsem trénovala r - tdnka, tdnka, tdnka až z toho byla trnka. :-)

6 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 18:31 | Reagovat

Jo a ještě k těm nalezeným věcem. Jendou Jirka udil maso, máme takovou provizorní kůlničku a byl tam mimo jiné starší pán, nějaký Kornet, který s křupkou vyplivl zlatý zub. Nenašel ho, nakonec se to svedlo na Maxe, že křupku sežral i se zubem. Rok nato Jirka zase udil, přímo Kornet tam myslím nebyl, ale jiný pán a ten jen tak hrábnul nohou v prachu a zub byl na světě. O prstýnku v kachním žrádlě vyprávěla mamka, ale už nevím, jakým způsobem byl nalezený, možná až vyšel přirozenou cestou. ;-)  :D

7 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 18:32 | Reagovat

no jasně jendou :-? samozřejmě tam mělo být jednou :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama