Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Ze života víl a vánků

11. dubna 2018 v 10:11 | Nartaya |  Hanbalánkování
Nyní se nacházíme v období "matko".

"Přines sem ty brejle, já ti je vyčistím a jdeme!"
"Ano, MATKO."

Nejsem na oslovení háklivá, ale vypozorovala jsem od jiných matek a dcer, že oslovení "mámo" se u nich nenosí a je dokonce pod pohrůžkou trestu (fyzického či verbálního). Chtěla bych vidět moment, jak by zpracovávaly Outěžčino zcela vážné "matko". "Mámo" je u nás totiž zcela běžné.

Že je Outěžka originální a jiná, než ostatní holčičky, mi lahodí. Jsem Vodnář a "jiné" mě baví. Obohacuje to život a denní běh. Myslím tím "jiné", které je barevné a svobodné.

Proto se nám do života dostala také Ronja. Kouzelná tichá holčička, která se jako mávnutím čarovného proutku promění v uječenou urputnou dračici a vzápětí se zase tváří jako pohádka.
"Jakpak se jmenuješ?" ptají se lidé té stydlivé dívenky. Ta se usměje, sklopí oči a líbezně odpoví: "Mašinka."

Mašinka je, ehm, chtěla jsem napsat Sofie, tedy Ronja... je Blíženec. Mnoho osobností v jednom těle. Navíc kouzlo Štíra, je v jeho ascendentu.

Když jdeme kolem trávníku se sedmikráskami, Ronja řekne, že jsou to víly.

Blíženec stejně jako Vodnář, v jehož já jsem znamení a kterého má Outěžka v ascendentu, jsou znamení vzdušná, plná pohybu, myšlenek, vánků, originálních nápadů, navíc Blíženec strašně rád žvaní - když Ronja otevře pusu, ne a ne skončit, vypráví dlouho. Já jsem oproti holkám pecka! Možná můj potenciál zabil kdysi daný systém, kdy jsem od útlého dětství už jenom MUSELA. Tehdy se děti odložily do jeslí a tam musely podle programu. Zorganizovaná každá minuta, aby se vešla do pracovní doby.

Mé děti mají více volnosti. Hanbalánek tvrdí, že jakmile není doma, naše domácnost se mění v anarchii. Má (trošku) pravdu, ožíváme v docela jiný čas než normální lidé. Máme to nastavené obráceně. Jenže to on, přísný Štír s duší Vodnáře (no jo, no) na druhou stranu chápe. Rozevlátost a volnost, to je naše heslo.

Již dávno se děsím momentu, až Outěžka nastoupí do školy. Jak my budeme vstávat? Ale uklidnil mne fakt, že mezi matkami nejsem sama, kterou ranní vstávání děsí. Jedna maminka se mne dokonce ptala zcela vážně: "A v kolik začíná škola? V devět?" Ne, miláčku, v osm, myslela jsem si, když jsem se hurónsky chechtala naivitě této osoby. U nás i v deset by bylo hodně brzy, a u nich zřejmě také.

No, nebudu se více rozepisovat, protože mi to jde jako koze zahradničení a tak vám předložím raději pár obrázků z našeho života.



Ostatní děti se také chtěly houpat... Bohužel:



Na kamenech.


Mánička:


Neříkejte mi, že není přesná!



Jdeme na výtvarku. Chodíme podél dost frekventované silnice - to jsou nervy ty dvě uhlídat. Obě duchem nepřítomné a pořád je to žene k silnici. Všimněte si, holky jdou v pracovním:



Čekáme na Outěžku až se umělecky vyžije:


Že by jóga? Nebo gymnastická rozcvička?





Koukání do nebe. V dětství jsem taky pořád koukala do nebe. Dneska, jakmile si lehnu venku na záda a dívám se do nebe, mám závrať a je mi pak špatně, takže v přírodě na záda NE!


Výtvarka končí, dílo hotové. Tentokrát pracovali s drátky, polystyrenem a molitanem:


Ovečka. Já nevím, kde je hlava a kde zadek! Záleží na tom vůbec?


Po výtvarce ještě asi hodinové mučení matky na hřišti.


Umí lítat!


Outěžčiny obrázky, již má svůj nezaměnitelný rukopis!


Zombík Pepinka. Ale královna zombíků, tak pozor!




Tato čmáranice se mi válela v pracovničce dlouho, přenášela jsem ji sem tam a vždy cestou ke koši na ni zapomněla. Jenže najednou jsem se na čmáranici podívala.... Náhoda? Já vám nevím. Co vidíte? Ano, autorkou je Ronja. Včera jsme si malovaly a já namalovala banán. Automaticky vzala žlutou a vybarvila ho! Byla jsem v šoku! Baví mne, jak mne mé děti pořád šokují v tom nádherném slova smyslu. Kéž nám to vzájemné příjemné šokování vydrží:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milunka Milunka | 11. dubna 2018 v 10:48 | Reagovat

Krása. Outěžka si hledá ploštice a Ronja mistr jógy. Tak lehce cvičí a Outěžka se dokonce vznáší ve vzduchu.
Obrázky kouzelný. :-)

2 Danka Danka | E-mail | 11. dubna 2018 v 13:39 | Reagovat

Leni,máte krásné holčičky a moc pěkně malují.Vy zase umíte všechno ve vaší rodince hezky a čtivě napsat.Užívejte si,dokud jsou malé.Jsou kouzelné.Hlavně ta malá "drnda" :-D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 13:50 | Reagovat

Dnes jsem se tvým psaním i obrázky vyloženě nadchla! Na posledním obrázku se klube výborná malířka!!! :-P

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 12. dubna 2018 v 15:30 | Reagovat

Outěžčiny obrázky mě fakt baví :-).
My jsme se vstáváním nikdy problém neměli, oba kluci jsou ranní ptáčata, takže se budí v šest max :-D.

5 Bev Bev | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 7:05 | Reagovat

Mně říkají holky matko běžně a ani to nemyslí nijak moc ve srandě, musím říct, že mě to vždycky znovu pobaví, ale nemám žádný problém s mámou ani s mami nebo mamí, nakonec to všechno jsem, tak co. :D
Obrázky parádní, na tom autoportrétu ji skutečně poznávám, to se fakt povedlo. Ovečka je prava trošku futuristická, ale to se poddá. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama