Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Berličky

13. června 2018 v 10:17 | Nartaya |  Nartayino klimbání
Život je krásný a plný zázraků. Já na zázraky věřím a také se mi dějí - téměř denně. A pokud se jeden den aspoň jediný zázrak nestal, znamená to, že jsem byla nepozorná.

Posledních pár týdnů si každý den, téměř denně, vytahuji kartičku z paklíčku Poselství Bohyní. Jde o sadu karet s výhradně ženskou energií. Nevěštím si budoucnost, to neumím, ale vytáhnu si kartu, přečtu si její poselství a zamyslím se nad tím, co mi karta má ten den říct či přinést. A většinou to ani moc nepochopím, jelikož mám dojem, že se mne její poselství netýká. Jenže omyl, ono se většinou během dne ukáže, že týká.

Zrovna včera jsem si vytáhla kartu Bohyně Isoldy. Popíšu vám ji.

"Isolda
Nehynoucí láska
Láska, kterou jste sdíleli, je nesmrtelná, nehledě na situaci
Poselství Isoldy:
Přináší vám pomoc v záležitostech vašeho srdce. Najdete ji všude kolem sebe a také ve svém nitru.
... právě pobyt na čerstvém vzduchu je teď pro povznesení vaší nálady to nejdůležitější. Příroda je totiž velká léčitelka. Proto i já se často vyskytuji mezi květinami a stromy. Ačkoli se zdají tiší, jsou celkem upovídaní společníci, když se nadechnete a vdechnete jejich magické konverzační tóny. Najděte si čas na pobyt v lese mezi stromy, rostlinami a zvířaty, abyste znovuobjevili své spojení se Zemí. Spravíte si náladu a dostanete chuť opět začít žít aktivním způsobem. ...
Různé významy této karty:
Láska vašeho partnera je věčná, nehledě na to, jak se věci jeví navenek - Láska, kterou dáváte světu, je důležitou součástí vašeho Božského poslání - Vám drahý zesnulý je spokojený a posílá vám lásku
O Isoldě: ... Dnes nám Isolda pomáhá s láskou, jak rodičovskou, tak romantickou, rodinnou a přátelskou. Připomíná nám, že naše láska je opravdová, mocná a nesmrtelná. Isoldu můžete požádat o pomoc s jakýmkoli vztahem, včetně vašeho spojení s těmi, kteří již tento svět opustili."


Vybrala jsem z popisu jenom to, co je mi nyní blízké. Karta je totiž také o léčení z jakési zrady, rozchodu či odchodu někoho blízkého.

Mně je blízká ta příroda, květiny, stromy. Pobyt v přírodě a uzemnění, kdy si kecnu zadkem na zem, sundám si boty, ponožky a položím nohy do chladivé příjemné trávy, nad hlavou koruny stromů. To je ideál. V tomto je taková ta udržovaná pražská tráva super. Žádná klíšťata a jelikož toto místo je vyhrazené právě pro to povalování v trávě, nesmí tam ani pejskové, takže není na každém kroku nasráno jako je to všude okolo běžně k vidění a vyšlápnutí.

Nyní byl čas kvetoucích lip. Lípy byly obalené květy, až se větve prohýbaly, ale nikde žádný včelí šum. Všimli jste si toho? Taková pastva a pomalu žádná včelka? Nasávala jsem tu vůni a přála si mít takový parfém - opojná vůně, tak sladká, tak utěšující. V Praze je lípa častým stromem kolem silnic a chodníků, takže tato romantická vůně je cítit všude, ale vždy mne překvapí svojí silou a musím zpomalit a hluboce nasát nosem a vychutnat si tu nádheru. Dcerky jsou již otrávené, když je nutím, aby vdechovaly tu sladkost a užívaly si ji. Teď jim to třeba nepřijde, mně to v jejich věku taky přišlo trapný, ale dneska spousta vůní navodí vzpomínky právě na dětství, na krásné kouzelné dětství...

Nuže, vytáhla jsem si Isoldu, nepochopila hned její poselství a vydala jsem se vstříc dni. Když jsme odvedly Outěžku na výtvarku, šly jsme s Ronjičkou do OBI. Potřebovala jsem koupit tyčinkové hnojivo pro plamínek, který se pne na našem balkoně. A cestou najednou záblesk, procházely jsme kolem zahrady a skrz plot květ a... píchlo mne u srdce, vzpomínka mne ochromila, tak krásně, tak mile, babička. Tahle květina mi připomněla zahrádku naší babičky, vždy bohatou na různé květiny. To byl první pozdrav od babičky. Zastesklo se mi.

Došly jsme do OBI, našla jsem tyčinkové hnojivo a pak mne napadlo se jen tak "náhodou" podívat do oddělení bylinek. Už pár týdnů jsem sháněla libeček, že bych si ho dala na balkon. Ačkoli ho používá i Milunka, jeho vůni a chuť miluju, mám ho spojený právě s babičkou. A rebarboru... Koukám se po květníčkách, vidím celer, petržel, bazalku... a je mi divné, že libeček... Najednou jsem ho uviděla, květníček za 25 korun a v něm se krčil LIBEČEK. Měla jsem takovou radost, že jsem si málem poskočila. Vybrala jsem si ten mému oku nejvíce příjemný a vydala se hledat pytel zeminy. Bylo mi v tu chvíli jedno, že to všechno porvu na zádech, hlavně, že... Druhý pozdrav od babičky. Děkuju, babi...

Libeček už trůní v truhlíku a snad je spokojený. Plamínek dostal živiny a přisypala jsem mu ještě trochu čerstvé zeminy. A můj bylinkový truhlík s mátou, bazalkou a petrželkou dostal jen pozdrav v podobě přisátého nosu k listům. Miluju vůni bylinek. Já je netrhám, jen je hýčkám a hladím a fetuju.

Trvalo to ještě dlouho, než mi to došlo úplně. Hanbalánek koupil holkám dohromady velkou krabici Lego Friends, protože Ronja měla svátek a my dáváme dárky oběma, když jedna něco má, druhá taky dostane aspoň něco. Popřáli jsme té naší holčičce, byla z toho celá vyjevená, když jsme jí třepali ručičkou a líbali.
Možná ani v tu chvíli mi to nedocvaklo, ale když to docvaklo, tak jsem se v duchu musela smát, jak jsem pitomá! Vždyť bylo Toničky!!! Ten den by měla babička svátek, chápete?

Karta, kterou jsem si vytáhla mi sice nedávala smysl, jelikož hovořila o rozchodu a bolesti z něj... a ona přitom pro mne znamenala pozdrav od babičky, vzpomínku na ni a takový druh spojení s její duší. A pak taky rodinnou pohodu, kdy jsme všichni skládali ten lego dům.


A než jsem večer usnula, prošla jsem se babiččiným domem a tekly mi slzy. Už nikdy... S babičkou odešlo všechno, co se jí týkalo a týkalo se mého dětství.


Libeček:



Bazalka, máta, petržel:



Plamínek:


Koruny stromů, když sedím v trávě a nebo, pokud se mi někdy podaří zasednout křesílko, kterých je tam k mání hned několik:



S Ronjou:

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. června 2018 v 10:40 | Reagovat

Zdravím vás, kočenky, užívejte si dýchání pod stromy. Už jste si někdy uvědomily, že jediný tělní počin je dýchání? Tělo samo dýchá po celý život. Řekla ti o tom něco věštkyně Izolda? Děkuji za pěkný článek :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. června 2018 v 10:41 | Reagovat

[1]: Jediný nevědomý AUTOMATICKÝ počin, který nemusíte hlídat... :-)

3 Milunka Milunka | 13. června 2018 v 11:58 | Reagovat

Ta naše babička, jak ona všechno zvládala a jak jí všechny kytičky krásně kvetly. Taky se mi po ní stýská.
Dneska prší, konečně po dlouhém suchu prší pomalu, vytrvale a příroda nasává tu vláhu a snad se jí ulevilo. I ptáčkové na zahradě z toho mají radost. To nám přinesla ta tebou vytažená karta. :-)

4 Danka Danka | E-mail | 13. června 2018 v 12:14 | Reagovat

Leničko,děkuji.Až mě slza ukápla.Také jsem si vzpomněla na svojí babičku i dědečka a tu zahrádku malinkou,ale voněla láskou.Moc ráda čtu od tebe články.Ty to napíšeš,tak,jak to je. :-D

5 Danka Danka | E-mail | 13. června 2018 v 12:15 | Reagovat

Leničko jsem ve Spamu. O_O

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. června 2018 v 17:41 | Reagovat

To je ale krásný čtení! Vzpomínky na babičku (která ale ještě žije), mě přepadnou vždycky, když vidím malé čínské karafiátky. Mívala je na zahrádce, než jí nový majitel domu přebudoval na parkoviště. Mám vždycky takový bolavý pocit u srdce...

7 Bev Bev | E-mail | Web | 14. června 2018 v 7:19 | Reagovat

Taky miluju tu vůni lipových květů, na dědině máme lip hodně, jsou obrovské a obalené květy a dokonce to z nich pěkně bzučí, když jde člověk pod nimi. Ale včel je rozhodně méně než bývalo, to už nějaký rok trvá, ten pozvolný úbytek. Zrovna tuhle jsem si říkala, že to by byla vůně pro mě, kdyby to někod dokázal namíchat. :D
Rostlinky máš krásné, jak se jim na balkóně pěkně daří.
A jsem moc ráda, že jsi pro sebe zase našla v poselství karet něco pěkného a milého. :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 14. června 2018 v 7:20 | Reagovat

někod se pleská přes ruce a opravuje: někdo :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama