Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Hodné babičky

2. června 2018 v 16:20 | Nartaya |  Hanbalánkování


Pohádkové babičky lze potkat i tam, kde by je člověk nejméně čekal, v Praze. A potkaly jsme je jenom díky tomu, že se naše pijavice s každou babičkou hned dají do řeči.

Včera byl Den dětí. Pamatuju si, že mé Dni dětí byly o dárcích a překvapeních - Milunka nikdy nezapomněla. A tak, jelikož opět sama s děvčaty doma, jsem je chtěla (ve skrytu duše nechtěla, protože mě to šíleně nebaví) vzít na vodotrysky, kde by se vyřádily s dětmi. Jenže Matka příroda se dala do hromování a taky si řádně poplakala, nuže z vodotrysků nic nebylo. Tak teď, co s energií překypujícími haranty dělat? Vzala jsem čtvrtky a navnadila je na nový styl malování. Modrý inkoust do plnicích per a zmizíky. Čtvrtky jsme pomalovaly inkoustem, vysušily fénem a daly se do malování zmizíkem. Bylo to náramný. Zmizík má zvláštní efekt. Nevybělí hned, ale postupně, takže z nejasné čárky se náhle jako mávnutím kouzelného proutku vyloupne jasně bílá. Ronja dostala zase záchvat destrukce, nejdříve poctivě pomalovala celou čtvrtku modrou barvou, inkoustem, na tom si dala záležet, ale pak nepochopila práci se zmizíkem. Začala na hrot tlačit, což u mne vyvolávalo nevoli, kterou Ronja vstřebala a začala své dílo ničit. Z ze začátku náramného tvoření se rázem staly nervy na pochodu.

Outěžka si dobře pamatovala moji zmínku během dne, že je vezmu na pohár. I jakmile přestalo pršet, já měla dožehleno, byla jsem vysprchovaná, vydaly jsme se vstříc zážitkům na Chodov do obchodního centra. Cestou do Ovocného světa jsme se zastavily v obchodu s knihami. Dívala jsem se, jestli mají tarotové karty, které jsem chtěla. Měli. Zatím jsem si je nekoupila, neboť jsem stále váhala. Šly jsme si tedy dát ten zmrzlinový pohár.

Outěžka si vybrala kopeček višňové a šmoulové zmrzliny zalité čokoládovou polevou, se šlahačkovou čepičkou a oříškovým posypem. Ronja měla pohár dohromady se mnou, dala jsem dva kopečky "špičkové" (příchuť zákusku špička - vaječný likér...) a kopeček vanilkové, šlehačkovou čepici a oříškovou polevu s oříškovým posypem. Usedly jsme do koutku a daly se do jídla. Ronjin styl mne začínal vytáčet - kydání po stole, olizování střapců ze špejle, které pohár zdobily a vůbec takové nezpůsobné stolování - střapce olízla a "zametala" jimi stůl, pak je namočila do zmrzliny a strčila do pusy. Outěžka jedla způsobně. Ronja snědla pár lžiček a nakonec jsem pohár dojídala já. To se do mého dietního jídelníčku moc nehodilo, ale slavily jsme přece.

Když jsme se vracely z poháru, a byly dostatečně vyčůrané a umyté, hledaly jsme ten obchod s kartami, rozhodla jsem se, že si je koupím. Chtěla jsem jedny, ale nejdříve jsem se podívala na jiné. Neupoutaly mne, takže jsem si vzala ty mně souzené. Už dávno jsem po nich toužila, ale říkala jsem si, že jsem jenom rozmarná. Tehdy jsem si je nekoupila, nebyl ten správný čas.

Ale tentokrát jsem si je vzala a měla z nich velkou radost. Odcházela jsem s nimi jako ve snách.

Vrátím se ještě k těm babičkám. Když jsme šly na autobus, míjely jsme starou babičku. Outěžka ji pozdravila (jednou taky takhle pozdravila starou paní a ta z toho byla tak konsternovaná, že dala Outěžce za to, že je tak vychovaná, dvacku!) a Ronja hned začala vyprávět rodinnou kroniku. Paní byla nadšená a říkala, že je sama, že děti nemá, protože je mít nemohli, a že jí před pár lety umřel manžel. Prý chodí do kostela a z našich pijavic byla unešená.

Když jsme se vracely domů, vystoupily jsme z autobusu a míjely zase jinou babičku nesoucí krabičku jahod. Holky opět pozdravily a babička z toho byla tak nadšená, že každé treperendě dala po jahodě. Sežraly je neumyté, ale spokojené.

A to jsem vám ani nepověděla, jak jsme na cestě za dobrodružstvím zůstaly viset ve výtahu. Máme v baráku tak nespolehlivý výtah, že je každou chvíli rozbitý. Nastoupily jsme a jely do přízemí, ale v přízemí takové divné "přistání", hup a nic. Dveře se neotevíraly a teď co?! Máčkla jsem na zvonek, pak rychle lovila mobil, někam volat, Outěžka začínala jančit. Namačkala jsem tedy páté patro, výtah se rozjel, ale displej ukazoval pořád nulu a najednou jsme se ocitly v sedmém patře. Mně bušilo srdce, byla jsem na zhroucení. Vyběhly jsme z výtahu a šly po schodech. Zlatý schody.

Jenže my jsme se musely logicky zdržet, abychom potkaly tu babičku, kterou ty naše holky tak potěšily.


Tvoření na Den dětí:

Outěžčin:



Ronjin:


Můj:



Na nástěnce v pokojíčku. Svůj jsem tam dávat nechtěla, ale Outěžka trvala, tak visí:



Při práci:




Teď u nás letí víly s prsy a pipinami:









Po inkoustování přišlo razítkování:






Zpěvačka. Samozřejmě prsa a pipina musí být vidět!



Johan, Honzík a Honzík - spolužáci ze školky.



Ronja ráda vybarvuje, zarazila mne přesnost...





Nerozlučná dvojice: Ronja a Ronjík (kocour)




Zde důkaz, že to není až teď, ti dva jsou spolu velice často už mnoho let. Zatímco Outěžka se bojí kočkám dát granule z ruky, Ronja je krmí, sahá jim do tlamiček a nebojí se jich. Má k nim jaksi blíže. Outěžka by je nejraději ovládala, ale větší cit k nim má Ronja.


Plyšákové jsou všude:


Vytlemená:



Na tomhle obrázku je něco divného. Přijdete na to, co to je? Venku byl asi padesát stupňů nad nulou, ale trvala na svém a tak jsem po tolika dnech odolávání řekla, že jo a ať si to užije. Na dalších fotkách je to také:






Čepičky, stejně jako Outěžka, nosí DOMA. Jakmile jdeme ven, čepice letí na zem a jde se na prostovlaso!









Tehdy jsme zase byly doma samy, Hanbalánek opět v práci. A tak jsem se rozhodla, že holky utahám procházkou do lesa. Byl hic. Došly jsme na hřiště, utahaná jsem byla já. Nakonec jsem byla ráda, že jsem došla domů, holky plné elánu se dále dožadovaly mé pozornosti.




Koukání na pohádku. Původně jsem chtěla postýlku rozebrat, ale holky z ní mají buď bunkr, když si přes ní přehodí deku nebo pelíšek. Když v ní měla Outěžka spát, nespala v ní nikdy, nyní do ní nepustí ani Ronju, když si hrají:



"Holky, počkejte, já si vás vyfotím," řeknu a ony jsou hned v póze:




Řekla jsem Hanbalánkovi, že už je opravdu na čase, aby se v bytě s něčím hnulo a že se pídím po fachmanech. Zrovna jsem psala nějakému e-mail, když se za mnou objevil "hodinový manžel". Fascinující čelenka z toaleťáku.


Pak jsem ale svému vyvolenému ukázala naši koupelnu, která je opět strašná, jelikož nedodělaná a když se na to vysral tehdy, už nenávratně! Není to hezká podívaná a tak po bytě chodím se zavřenýma očima:

Kolem vany dosud není udělána izolace. Kdysi se pokusil o izolaci silikonem... Izolepou přichycené odchlipující se části tapety - to je pastva pro estetické oko.


Když si s dědou lihovkou psali na stěnu, kolik jak velkých dílů a pak lihovku nesmyli a ona vylezla skrz tapety:


Taky jsem doufala, že to olištujeme, byl to hezký přelud:



Jejda, tak tenhle odchlíplý růžek Hanbalánek ještě nepřichytil izolepou:



Tak proto píšu někomu, kdo by to měl aspoň trochu umět. Ale nebojte, tyhle prkotiny až na konec, teď je už pět let prioritou elektrika... cha cha.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 2. června 2018 v 18:40 | Reagovat

Teda holky jsou treperendy.No a tu koupelnu neřeš.Ono se to "posere"samo :-D

2 Milunka Milunka | 2. června 2018 v 19:11 | Reagovat

Teda, to se holky vyřádily. Paráda. Krásný obrázky tím zmizíkem.
A modelky se opět předvedly.
Hlavně nohy v teple, to je starý pravidlo a Ronja ví.

3 Bev Bev | E-mail | Web | 2. června 2018 v 19:37 | Reagovat

To je úžasná technika to s tím inkoustem a zmizíkem, vypadá to fakt parádně! Moc se mi líbí ti tři spolužáci, to je krásný obrázek, zvlášť ten zubatý, ten se mně hodně líbí. Obličeje jí teda jdou perfektně a Ronja se taky snaží. No a jak to sekne Hanbalánkovi! :D [:tired:]
Moc pěkné povídání, jako vždy a krásné fotky. Holky jsou, Lení, jako obrázky a jsou moc šiovné a ty taky. ;-)

4 Bev Bev | E-mail | Web | 2. června 2018 v 19:38 | Reagovat

ovšem se mnou je to trochu horší :-?
chtěla jsem říct šikovné :D

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. června 2018 v 16:32 | Reagovat

Já ty vaše malůvky prostě miluju! :-)

S tím výtahem jsi mi připomněla moje noční můry, které naštěstí vymizely s tím, jak jsme se odstěhovaly z domu s výtahem.

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. června 2018 v 16:32 | Reagovat

[5]: Odstěhovali... 8-O

7 Milunka Milunka | 3. června 2018 v 18:55 | Reagovat

Znova jsem prohlížela fotky a obrázky. Je to krásný.
Koukám na Ronju, jak s ručičkou opřenou o bradu bedlivě sleduje Outěžku.
Holky moje milovaný. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama