Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

Koťátko(a)

23. srpna 2018 v 9:11 | Nartaya |  Kudy chodí, tudy fotí
Na zahradě se nám objevilo koťátko. Protože přítulné, stalo se miláčkem našich holek, k mé, Milunčině i Hanbalánkově nevoli. Jenže to víte, koťátko bylo krásné, hravé, mazlivé, i mně slza ukápla, když jsem si představila, že by zůstalo na ulici. Denně jsem bombardovala Hanbalánka smskami, jestli si koťátko necháme. Vždy reagoval zpětným hovorem, abych ho laskavě nestresovala, že ho z té představy pálí v hrudi.

Díky sdílení videa a obrázků tohoto roztomilého tvora, se mi podařilo koťátko udat. Outěžka to ořvala, doslova, bylo jí slyšet asi kilometr daleko. Ronja to brala tak, jak to přišlo, věcně.

A den před tím, než si pro koťátko přijeli noví majitelé, se objevilo koťátko další. Bázlivé, plaché a jak poznala Milunka na vlastní kůži, s ostrými drápky, pokud ho chcete chytit.

Milunka koťátko dál krmí, jelikož se drží na naší zahradě. Jenže plná miska přilákala další hladovou kočičku... Maminku koťátek?

Pak nemám mít sny o neustále se objevujících koťatech a kočkách, ze kterých přímo při chůzi koťata padají!


Outěžka mu říkala Fousek.










Druhé koťátko je taky nádherné, ovšem bojácné:


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milunka Milunka | 23. srpna 2018 v 9:37 | Reagovat

Koťátka jsou krásná."Fousek" už domov našel, ale co to druhé? Je mi ho líto, tak mu dávám na podezdívku u plotu granule a taštičky Kitekat. Bylo hrozně plaché. Teď už můžu, když žere, přijít tak na tři metry. Blíž ne, to hned proleze plotem  a schová se do hranice dříví u sousedů, kde má dost schovávaček a kde spí. Sousedů pes na něj u hranice číhá, ale kotě je ostražité, tak snad ho pes nezakousne. Kotě se chytit nedá. Jen jednou spalo na dříví a já ho chytila, to mě pokousalo a poškrábalo a než jsem se vzpamatovala, bylo pryč.
No a teď se začala na zahradě objevovat zvláštně dohnědozrzava zbarvená kočka, asi cítí granule a je taky hladová. Kotě před ní utíká, takže jeho maminka to nejspíš nebude.
Ale co dál? Další kočku si brát nemůžu, máme doma tři. A v Praze Lenka dvě. A odchytit se ho asi stejně nepodaří. Tak nejspíš bude v ulici o jednu toulavou kočku víc. Krmit ho můžu, ale domů si ho nevezmu. Nemůžu, s ohledem na naše staré kočičky. Minulý rok umřela jedna z našich kočiček a já si vzala z Kočičí naděje podobnou a naše staré kočky se s tím nesmířily dodnes. :-(

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 30. srpna 2018 v 16:01 | Reagovat

To černé vypadá jako nějaký malý černokněžník...

3 Bev Bev | E-mail | Web | 3. září 2018 v 13:44 | Reagovat

To jsou tak krásná koťátka, až se srdce svírá, že je někdo nechal jen tak jít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama