Moje milé čtenářky a fanynky,

moc Vám děkuji za návštěvu a rovněž za Vaše milé komentáře. To, že nereaguji neznamená, že je nečtu, či jsou mi jedno. Jde pouze o jakýsi deficit energie a nedostatek klidu na psaní. Jsem jako chlap, dovedu se soustředit jen na jedinou věc (mám to v číslech, vlastně mi to jedno právě chybí) a pokud píšu a řve mi do jednoho ucha Outěžka a do druhého Ronja a ze zadu se pozornosti dožaduje Hanbalánek, nemám šanci na nic. V té chvíli se hroutím a jenom tupě civím. Nebo řvu jako lev a utíkám si balit a chci zmizet z toho chaosu.

Vážím si Vás i Vašich slov a návštěvy a moc Vám za to vše děkuji.

Vaše Nartaya alias Lenka

A jsou tam!

8. září 2018 v 10:05 | Nartaya |  Hanbalánkování
Neradi čekáme na cokoli. Když nám ujede autobus před nosem, jsme zpruzelí, otrávení a popoháníme hodinové rafičky dopředu, aby už přijel autobus další. Čekání nám přijde nekonečné.

Ale zpětně vidíme, hlavně na našich dětech, jak čas letí a nenávratně mizí kdesi v minulosti, na kterou lze vzpomínat. Prchá z přítomnosti, kterou sotva vnímáme, tam, odkud není návratu. A my pořád, jako hloupí, koukáme dopředu, do budoucnosti, místo, abychom si dokázali užít to, co je TEĎ.

Uklidňující je jedině fakt, že čas utíká všem stejně - bohatým i nám sociálům.

A tak nastala nová skutečnost v našem líném a přesto ulítaném životě, děvčata jsou odlapena systémem a od tohoto školního roku chodí obě do školy. Outěžka nastoupila do základní, Ronja do mateřské. Díky bohu, tyto dvě budovy máme poměrně blízko sebe.

První den byl seznamovací. Tatínek si vzal tento týden dovolenou a začátky prožíváme všichni dohromady. Odložili jsme milovanou Ronju do školky, kde prý celé dopoledne stála a pozorovala. (Bože, kroutí se mi trávení, a slzy se mi tlačí do očí). S Outěžkou jsme první den absolvovali i my ve škole.

Outěžka má nesmírnou výhodu. V lavici sedí s kamarádkou, se kterou se zná už dávno dávno, chodily spolu do školky a dokonce u ní Outěžka už několikrát spala. Kamarádce se k nám moc nechce, byla u nás, když náš byt byl hnusný a dokonce mi to taky upřímně řekla, čímž mě pobavila. A taky mi řekla, že je u nás binec. Kdyby to nebyla pravda, urazila bych se. Pravda to byla a je a tak jsem jí dala za pravdu a pozvala jejího tatínka na úklid, jelikož mi téměř pokaždé, když jsme šly spolu ze školky, vyprávěl, jak doma vyluxoval, vytřel, pověsil prádlo, navařil... A víte, že jo? Má to v číslech... V mých číslech je chaos a blázinec.

Jak říká Milunka, vy jste se hledali, dva lemplové - a to mluví o mně a Hanbalánkovi. Má pravdu, sešly se dvě děti - ale Outěžka, coby Kozorožka, nás již rovná do latě. Až si srovná i paní učitelku ve škole, tak to bude teprve mazec.

Ronja bohužel ve školce zatím žádnou kamarádku nemá. Když jsme venku, druží se s dětmi, které se motají kolem Outěžky. Je opravdu zajímavé ty dvě pozorovat. Outěžka je rozený vůdce, diktátor. Víte, oni tak ti Kozorozi jenom působí, oni jsou nesmírně citliví, ale své city nedají najevo. A tak je to také na hřišti, Outěžka chce rozhodovat, co se bude dělat a jelikož to není ten týpek, co by se posadil a hrálo by se na místě, ona združí děti kolem sebe a pak ten houf, s Outěžkou v čele, přechází z místa na místo. Jenže děti se pak unaví, posedají si a hrají si, zatímco Outěžká dál bloumá z místa na místo a nasraně sleduje hrající si děti, které její vládnutí omrzelo. Ronja je v davu a hraje si.

Každé ráno se nám všem špatně vstává. Já se budím jako první, abych si dala čas na rozjezd. Po tak půl až hodině vzbudím holky. Připravím je a pak se budí Hanbalánek a s holkami vyráží směr systém - dokud má tu dovolenou.

Když ráno holky kňučí ještě v posteli, že dneska nikam nejdou, jen si vzdychnu a pak tvrdě řeknu: "MUSÍTE, JSTE V SYSTÉMU!" a přes to přece vlak nejede...

Outěžka byla ze školy vyloženě zklamaná. Představovala si to jinak, ačkoli jsme se jí snažili vysvětlit, jak to bude probíhat. Když se jí kamarádčina maminka ptala, jak se těší, tak jí Outěžka řekla: "Ráno si dáme do třídy tašky a půjdeme na hřiště!"

Když jsem si pro ní do školy přišla, otráveně mi řekla, že už tam nechce a ráno taky bojovala, než... Ve čtvrtek jsem si pro ni šla a Outěžka zářila a poprvé sama spustila: "Mami, už je to dobrý... už mám kluka!" Pak jsme dokonce zjistily, že kluk bydlí v našem vchodě, jsou to noví nájemníci a kluk není Čech (těch je v Praze čím dál méně, čeština se stává vzácností)

Tak jen, abyste věděli, že nás ten čas také dohnal a už není žádné povalování, ale nastaly povinnosti a Velký Bratr již sleduje každý náš krok.

Mějte se krásně a až se to všechno trochu usadí, bude i více času na psaní a jsem si naprosto jistá, že bude i o čem psát.


A jde se na to:

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 8. září 2018 v 10:29 | Reagovat

Tak at se holčičkám líbí ve školce i ve škole.Řeknu vám po pravdě jsem ráda,že to mám za sebou. :-)

2 Milunka Milunka | 8. září 2018 v 11:04 | Reagovat

Jo, máš pravdu, už jim to nastalo. Snad budou mít obě štěstí na paní učitelky a bude se jim líbit.
Holky moje ušatý, s úsměvem jde všechno líp, tak se smějte od ucha k uchu. :D  :D  :D

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. září 2018 v 8:32 | Reagovat

Přeju holčičkám, ať se jim ve školce i škole daří a rodičům pevné nervy se školským systémem...

4 mengano mengano | E-mail | Web | 12. září 2018 v 17:41 | Reagovat

Kup si cisternu rybího tuku, budeš ho skutečně potřebovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama